Ještě včera jsem při sledování zpravodajství říkal: „To se mi nemůže stát“. Taky proč? Jsem zdravý jak reklama na očkovací látku, otužilý jsem jak Venclovský před odjezdem na kanál, a k nedělní huse mám místo knedlíků tablety vitamínu C. Stačila ale jen jedna cesta do města, a bylo po mě.

Už si vůbec nepamatuji kdy jsem měl naposledy chřipku, a tak jsem úplně zapomněl jaká je chřipka sviňa. Horečku jsem měl jak Travolta v sobotní noci, z nosu mi teklo jak z okapové rýny, a kašlal jsem jak rozzuřený Trabant. Hlava bolí, v krku bolí, klouby bolí, prostě bolím celý. Nacpal jsem se práškama, prohřál jsem se čajem, a srovnal si kosti do horizontální polohy. Pěkně si tak trpím, když !?!? No jo, kterou ale chřipku vůbec mám? Řádí teď epidemie běžné chřipky, ale také prasečí. Co když se léčím špatně? Jakou chřipku asi mám já? Horečka nehorečka, vrtá mi to hlavou, a nedá mi to spát. Snažím se vykoumat podle čeho zjistit druh který jsem nafasoval já, ale nic. Je to už 5 den, horečka už není tak vysoká, a i když nejsem zcela zdráv, je mi mnohem lépe. Jenže k čemu spokojenější teploměr, když dilema trvá. Pomalu se snažím všechno vytěsnit z makovice, protože k čemu vědět jestli mám chřipku takovou nebo makovou, pokud je mi lépe.

A náhle: „Prásk“! Přišlo to jak blesk z čistého nebe. Často se mi stane, že když na to usilovně nemyslím, tak mi to nějak dojde samo. Je to velmi prosté. Jen jsem zakopl o osobní váhu, zvážil jsem se, a bylo to jasné. Je to prasečí.

.

Magazín Sluvko

.