Naše učitelka Českého jazyka, paní Janovská, jednou trvala na domácím úkolu, fejetonu, od každého z nás po jednom kusu. A kdo nedonesl, dostal vyhubováno s pětkou. „Takový fejeton“, domnívala se paní učitelka, „říkalo se mu též ‘podčárník’, neboť fejeton se v novinách objevoval pod – někdy velkou tlustou a jindy velkou tenkou čárou, psaný též kurzívou. Tedy – milí žáci, fejeton je literární dílo. Vy, fejetonisté, nejste zpravodajci, vy musíte křísnout jiskru do běžné, nudné, všední a šedivé ‘časokoloběžky’. Čtenář z Vás nebude na posledním řádku zvracet, čtenář bude pohlazen a aspoň na moment popohlédne světem růžových očí. To vše korunované správným a spisovným jazykem.“
.
Tak nám učitelka Českého jazyka, paní Janovská, vysvětlila, co že je fejeton a v kostce shrnula pár pravidel a kdo je dodržel, byl mistr světa amoleta v psaní fejetonů a dostal jedničku. Máme pravidla téměř na všechno, a na co pravidla nemáme, brzy mít budeme. Kéž by existovalo nějaké pravítko na fejetony, aby to měly učitelky Českého jazyka, paní Janovské snadnější. Svět v pravidlech je totiž svět v kleštích. Třímáte něco v rukou, můžete to zatáhnout do svěráku a pilovat hrubým pilníkem, brousit smirkovým papírem, nebo vejpůl přeříznout pilkou ocaskou. Ten kousek ve svěráku upravíte na miliondvěstatisícstotřicetosm způsobů, ale nic nového nevymyslíte. Měl to být kus dřeva, kusem dřeva to zůstane. A kde je tvořivost? Tvořivost znamená vyhodit zásady do koše, protože zásady rámují vaše dílo do obrysů. Obrys je hluboký vodní příkop bez padacího mostu, a za příkopem je pro Vás tabu, neboť neumíte plavat. Tvořivost znamená nasadit si křídla, přeletět vodní příkop a jít jako líný Honza na zkušenou do neznáma.

.

Tak kupříkladu: já v kotli vařím tento fejeton nevídaný neslýchaný, porce pro celou rodinu. Samozřejmě na truc neudělám nahoře tlustou čáru a nebude psán kurzívou. Přidávám na špičku nože důvtipu a dvě pořádné naběračky správného vědomí „i“ a „y“. Nadrobno nakrájím čárky a tečky ve větách, závěrem přikotlím tajnou přísadu a tím se vznáším nad vodním příkopem a pádluji si do jiného světa. Tou tajnou přísadou je obrázek pod mým fejetonem. Kvanta fejetonů bývá zdobeno ilustracemi a malůvkami, tento jediný však bez obrázku nedává smysl. No řekněte, cožpak by to bylo za pořádek, brát si do úst tolik slov o nezbytnosti obrázku a žádný nakonec nenabídnout? Přeji pěknou podívanou.

.

autor: nejakyclovek

.

Magazín Sluvko